Koncert absolventů studia Celostní muzikoterapie II 7. 4. 2018 Olomouc
729cfbf5-0e28-405f-bad5-e09f7847d03f
Veru 5.4.2018 , 17:00
ICV FF UP OLOMOUC
STUDIUM CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE
ICV
Veru 1.3.2018 , 8:58
ICV FF UP OLOMOUC
Muzikoterapeutické bubnování březen 2018
ICV
Veru 6.2.2018 , 19:30
kurz bubnování
ICV FF UP Olomouc

facebook

 

V záložce Pozvánky najdete mnoho dalších informací o muzikoterapeutických kurzech, koncertech a dalších akcích, na které jste srdečně zváni.                                                                 

 

V záložce Celostní muzikoterapie najdete skripta CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE V INSTITUCIONÁLNÍ VÝCHOVĚ.

 

CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE – METODA CMLH

 

Celostní muzikoterapie existuje v České republice již od roku 1991 ve formě metody "CMLH - Celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera". Zmíněnou metodu Lubomír Holzer vytváří a dále rozvíjí již více než 26 let a je jejím autorem. Kořeny jeho muzikoterapeutické praxe však sahají až do roku 1983. Celostní muzikoterapie, jak z názvu vyplývá, má ve svém filozofickém základu celostní přístup ke Světu, Vesmíru, člověku a terapii samotné. CMLH působí primárně v oblasti smyslově-fyzikální a neméně v prostoru, který L. Holzer nazývá duchovně-energetickým, tedy v oblasti nadsmyslové, metafyzické. Celostní muzikoterapie působí vždy komplexně na fyzickou, psychickou, emoční, sociální, energetickou, duševní a duchovní složku lidského bytí. Zrovna tak jsou její účinky komplexní. Primárně pozorovaným, prožívaným i reflektovaným účinkem je rychlé zklidnění klientů, postupná relaxace (od mělké až po hluboké stavy), postupné odeznění emočních, psychických i tělesných tenzí a spazmů. Měřitelnými efekty jsou zpomalení a zklidnění tepové a dechové frekvence, ustálení krevního tlaku, přechod elektrické aktivity mozku na EEG z hladiny β – beta (18-35 Hz) do relaxační hladiny α – alfa (8-14 Hz) a u některých relaxujících i hlouběji do hladiny θ – théta (3,5-7,5 Hz) mozkových elektrických vln. Lékařské i muzikoterapeutické výzkumy rovněž prokazují při dlouhodobém působení celostní muzikoterapie výrazné zlepšení imunity, zvýšení tvorby NK buněk (natural killer cell - „přirozený zabíječ“) a postupné vyladění všech tělesných systémů a funkcí. NK buňka je velká buňka imunitního systému. NK buňky jsou schopné zabít nádorové buňky či buňky napadené viry. U klientů s poruchami chování a emocí a agresivních, zvláště u klientů s poruchami autistického spektra, vždy dochází ke zklidnění a pominutí agresivního chování a dalších, jinak pro jejich chování charakteristických průběhů. Celostní muzikoterapie – CMLH - pracuje široce s klienty s mentálním postižením a kombinovanými vadami i s klienty s psychickým onemocněním. Celostní muzikoterapii velice významně uplatňujeme jako specializovaný prostředek nonverbální terapeutické komunikace v oblasti podpory komunikativních kompetencí žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v celé oblasti zdravotního postižení, s narušenou komunikační schopností nebo s absencí verbální komunikace, s úplnou absencí komunikace a s poruchami chování, soustředění, učení, rovněž pro autisty a klienty s Aspergerovým syndromem, ADHD - LMD, klienty s epilepsií, poruchami smyslového vnímání, poruchami plynulosti řeči a s kombinovanými vadami. Muzikoterapii také aplikujeme s úspěchem při práci s psychiatrickými, neurologickými a onkologickými klienty a v oblasti neonatologie. Celostní muzikoterapii chápeme jako univerzální terapeutický prostředek, bez kontraindikací, pro všechny potřebné, ze všech oblastí zdravotního či sociálního zařazení.
       Celostní muzikoterapii můžete studovat v rámci kurzů celoživotního vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci. PaedDr. Lubomír Holzer je více jak třicet let profesionálním hudebníkem, umělcem, speciálním pedagogem, muzikoterapeutem a lektorem. Muzikoterapii učí na Univerzitě Palackého v Olomouci již od roku 2003. Výuka Celostní muzikoterapie na UP Olomouc je v ČR jediným komplexním systémem vzdělávání v muzikoterapii na nejvyšší odborné úrovni s garancí univerzity a dlouhodobou akreditací MŠMT. Studium probíhá v rámci kurzů celoživotního vzdělávání na ICV FF UP Olomouc. V současnosti má tři navazující stupně. Každý má tři semestry: CM1 - 180 hodin, CM2 - 180 hodin a CM3 - 370 hodin prezenční výuky. Účastníci tedy mohou absolvovat celkem 730 hodin odborné, praktické a prožitkové muzikoterapeutické výuky a výcviku. Součástí CM3 je rovněž sebezkušenostní výcvik a supervize. Jak plyne z předešlého, jsou absolventi celého studia celostní muzikoterapie (CM1 – CM3) v ČR nejkomplexněji, nejodborněji a nejkvalitněji připravení pro výkon profese muzikoterapeuta. PaedDr. Lubomír Holzer přednáší také terapie ve speciální pedagogice na Pedagogické fakultě UP Olomouc.

Více informací najdete zde:
www.muzikoterapie.net
www.muzikoterapie.name
http://icv.ff.upol.cz/kurzy/

 

PaedDr. Lubomír Holzer
Celostní muzikoterapie – CMLH
Univerzita Palackého v Olomouci

 

 

 Koncert muzikoterapeutické hudby v Pacově absolventů studia Celostní muzikoterapie FF UP Olomouc

 

Hudba sama neléčí

Před časem jsem vysvětloval rozdíl mezi hudbou a muzikoterapií na vlnách českého rozhlasu. Lidé si opravdu velice často myslí, že hudba je nějaké univerzální terapeutické médium, při jehož pouhém poslechu probíhá muzikoterapie. Pokud bychom tento fakt přijali, měli bychom být všichni stále zdraví, šťastní a radostní. Skutečně tomu tak není, a nemůže být. Každý poslouchá nějakou hudbu a patrně i několik hodin denně. Mnozí lidé i většinu dne, tedy svého života. Hudba se line všude, kam přijdeme. V médiích, obchodech, restauracích, veřejných prostorách, vlacích i letadlech. Člověk se dnes takřka nemůže vyhnout nějakému poslechu hudby. Dělá nám to dobře? Přináší nám to radost a štěstí? Léčí nás to? Uzdravuje?
Nikoliv, pouze nám to navozuje určitou náladu, emoce, přináší nám to jisté naladění. Závěr je zdrcující. Hudba, kterou neustále posloucháme, kterou konzumujeme, nás neléčí, ale ani nám obecně neprospívá. Umíme použít takové parametry, které nám umožní jasně rozlišit, která hudba a z jakého důvodu člověka neléčí, člověku neprospívá a také, která člověku vyloženě škodí? Celostní muzikoterapie s nimi pracuje. Tak jako jíme chemicky upravené a kontaminované potraviny, pijeme takovou vodu a dýcháme nečistý vzduch, rovněž posloucháme hudbu, o jejíž kvalitě nic nevíme! Jsme povrchní a konzumní společnost. Žijeme v prostředí akustického a hudebního smogu. Je nám to vnuceno ke konzumu. Ptáte se, zda existuje cesta ven? Zajisté, ale reformace stávajícího není možná běžnými prostředky a obvyklými postupy. Celostní muzikoterapie přináší některé odpovědi, praktická řešení, konkrétní techniky i postupy s nepochybnými výsledky.

Mezi laickou i odbornou veřejností panuje velice nízká úroveň povědomí, co to vlastně muzikoterapie je. Pochopení rozdílu mezi hudbou a muzikoterapií dopadá zcela katastrofálně. Příčiny momentálního stavu jsou zřetelné. Celá oblast muzikoterapie, tím je míněna její realizace, bádání, poznávání, popisování, výuka a šíření (alespoň základně) je v České republice stále na začátku, v plenkách a kojeneckém věku. Zároveň můžeme sledovat neblahou tendenci nástupu a formování určité skupiny tzv. „samozvaných“ muzikoterapeutů, kteří nemají odbornost, praxi, ale často ani talent a tím pádem ani obecnou způsobilost. U těchto jedinců můžeme konstatovat pouze touhu „stát se“ muzikoterapeutem. Pohnutky jsou velice rozličné a často ztemnělé. Nebudeme je precizovat.

Mezi hudbou a muzikoterapií je zásadní rozdíl. Tento rozdíl pramení již ze základně odlišného záměru a cíle těchto dvou kategorií.

Co považujeme za hudbu v celé šíři této oblasti, nemůžeme aplikovat jedna ku jedné v muzikoterapii. Naopak muzikoterapeutická hudba se svým určením, záměrem, formou i obsahem musí odlišovat od hudby samotné. Hudba nerovná se muzikoterapie. V hudbě je dovoleno takřka vše, tím jsou myšleny umělecké výrazové a tvůrčí prostředky. V tomto směru nemá hudba omezení. V muzikoterapii je to naopak. Muzikoterapie musí mít zcela jasná a zřetelná pravidla, neboť jde o terapeutický proces, a ta musí dodržovat. Tento rozdíl ovšem není vnímán a často ani chápán. V muzikoterapii je tento fakt zcela zřetelný již na pouhém zjištění, že naprostá většina respondentů nechápe zásadní rozdíl mezi hudbou a muzikoterapií. Lidé se domnívají, že hudba samotná léčí. Pokud by tomu tak bylo a nám stačilo poslouchat jakoukoliv, nebo i speciální hudbu, bylo by lidstvo jen poslechem hudby permanentně léčeno a tudíž zdravé. Všichni cítíme, že jde o fatální omyl a to nemusíme být ani muzikoterapeuty, ani hudebníky. Lidstvo po celou dobu své existence hudbu produkuje a poslouchá. Jsme snad proto zdraví, nebo léčení a uzdravovaní? Nikoliv, objevují se další a nové choroby, které neumíme léčit a neznáme jejich příčiny. Ptáte se, jak je to možné? Odpověď je jasná. Hudba jako celek neléčí a dokonce můžeme dnes již říci, že určité druhy hudby člověku škodí. Proč, kde se stala chyba? Muzikoterapie a zvláště celostní muzikoterapie realizovaná podle přesných pravidel a respektující zákonitosti přírodních i vesmírných zákonů, nám dává odpovědi a nabízí řešení. Přírodními a vesmírnými zákony máme na mysli skutečné přírodní a vesmírné zákonitosti zkoumané zejména současnou fyzikou, ale zároveň některými mystickými směry. Docházejí ke shodným závěrům. Současností pro fyziku myslíme rok 1900 a dále.  Nestačí nám k tomu znalost Newtonovy mechaniky, ale musíme dál. Na počátku nové fyziky stáli pánové Albert Einstein, Max Planck, Niels Bohr, Werner Heisenberg, David Bohm. Einstein se svou speciální (1905) a obecnou teorií relativity (1915) a ostatní pánové coby původci kvantové teorie i nejnovějších badatelských přístupů, všichni dohromady vytvářeli základy atomové fyziky a jsou počátkem nového myšlení a nového náhledu na Svět, Vesmír a Zemi. V souvislosti s tím cituji Fritjofa Capru, dalšího významného badatele, který spojuje nové myšlení současného amerického holistického fyzika s východním mysticismem. Uvádí nás do rozvíjející se oblasti dynamické harmonie mezi mystickou intuicí a vědeckou analýzou. Tento způsob myšlení se nám jeví pro dnešek jako maximálně potřebný, rozvíjející a zároveň důvěrně známý. Při postulování zákonitostí celostní muzikoterapie používáme obdobné postupy.

Fritjof Capra, Tao Fyziky, 1991, str. 39: „Při posuzování podstaty přírody rozumem se nám pozorovaná a analyzovaná skutečnost vždy jeví, jako absurdní nebo paradoxní.“

Jinak řečeno, má pro nás význam posuzovat jakékoliv jevy racionální myslí a snažit se je logicky zdůvodnit a vysvětlit, nebo je prostě přijmout takové, jaké jsou, i s tím, že zároveň platí princip pravděpodobnosti i nepravděpodobnosti, možného i nemožného? Důležitý je pro nás do značné míry opakovatelný výsledek naší práce. Pojďme se řídit tímto principem. Popsané úvahy a principy aplikujeme i v celostní muzikoterapii.   

K vysvětlení rozdílu mezi muzikoterapií a hudbou uvádím vysvětlující a upřesňující myšlenky a závěry.

Muzikoterapie vždy ke svému působení používá nějakou hudbu, či organizované a přírodní zvuky a jejím hlavním a základním záměrem je terapie hudbou. Ne každá hudba je vhodná k muzikoterapii, nelze použít cokoliv – tedy vše, co lidská kultura vytváří, vytvořila a nahromadila v historii až po dnes a v celé široké oblasti, kterou nazýváme hudba, kterou běžně vnímáme, přijímáme a prožíváme. Muzikoterapie sleduje terapeutické hledisko jako primární, hudba má primární požadavek umělecký, estetický a producentský. A tím myslíme hudbu artificiální i tzv. nonartificiální. V hudbě se také v současné době (přesněji od šedesátých let minulého století) hojně prosazují styly, které jsou programově založeny na hudebním neumu produkujících hudebníků. Muzikoterapeut naproti tomu musí svůj obor ovládat na vysoké úrovni. Muzikoterapie kráčí svou cestou, má zcela jiné požadavky. Nutně musí dodržovat určitá jasná, zřetelně artikulovaná a deklarovaná pravidla. Neplatí, že kdo si o sobě myslí, nebo i skutečně je hudebníkem, a je takto vnímán a přijímán a také se tak navenek projevuje, či mediálně prezentuje, je automaticky schopen působit muzikoterapeuticky a mohl by tedy bez váhání působit coby muzikoterapeut. S tímto závažným neporozuměním i omylem se setkáváme velice často, takřka na každém kroku a denně. Vidíme, že zásadní rozdíl v přístupu, záměru i cíli nacházíme již u osobnosti hudebníka a muzikoterapeuta. Muzikoterapie je specializovaná disciplína a specializovaný by měl být i muzikoterapeut. Vynikající hudebník nemusí být nutně úžasným muzikoterapeutem, profesionální muzikoterapeut ovšem může dosáhnout kvalit vynikajícího hudebníka. Ideální je, pokud se tyto dva fenomény skloubí v jeden organický celek a navzájem se obohacují a fungují v podpůrné interakci. Muzikoterapeut musí svůj obor ovládat na vysoké praktické i teoretické úrovni, musí splňovat vysoká kritéria na osobnost muzikoterapeuta, měl by se řídit etickým kodexem, ale také se ubírá svou jedinečnou cestou, a měl by tudíž svou osobností splňovat náležitě jiné požadavky než hudebník.

To, co se očekává od profesionálního hudebníka při jeho produkci, tedy atributy nutné k naplnění očekávání recipientů (laických nebo poučených posluchačů, odborníků – hudebních vědců, kritiků a dalších z odborné veřejnosti), působí z pohledu muzikoterapie naopak ke škodě úspěšného muzikoterapeutického procesu. Tím je myšlen zejména vypjatý egoismus, pozitivní míra sobectví a sebestřednosti, která je v hudbě žádoucí i potřebná a umožňuje koncertujícímu – tvořícímu – hudebníkovi realizovat jeho práci i vystoupení efektně, v maximální očekávané kvalitě i kvantitě. Očekávaná průběžná silná sebeprojekce hudebníka do realizovaného hudebního díla, jeho okamžité maximální prožívání celé emoční škály, náležitá exhibice, stylové nebo charakteristické provedení hudební skladby, která není primárně určena k muzikoterapii, určitý extravagantní styl vystupování i chování hudebníka, to vše náleží hudbě, nikoliv však muzikoterapii. To můžeme chápat jako patřičné a žádoucí elementy umělcovy bytosti i jeho projevu, které jsou od něj očekávány a v něm pěstovány, podporovány i rozvíjeny. Z tohoto pohledu mohou být také umělecky podpůrné. Hovoříme zde o provozu uměleckém a osobnosti hudebníka. V oblasti muzikoterapie klademe na terapeuta odlišné požadavky. Při těchto argumentech se nám již začíná zřetelněji rýsovat značný rozdíl mezi hudebníkem a muzikoterapeutem, a tím pádem logicky mezi hudbou a muzikoterapií. Muzikoterapeut je rovněž zcela odpovědný za výsledek svého působení ve prospěch svých klientů, což u hudebníka s jistotou říci nemůžeme.

Hlavní rozdíly mezi hudbou a celostní muzikoterapií jsme si popsali. Pro názornost si je nyní zrekapitulujme. Hudba ve svém celku má v současnosti jiný význam a jiné cíle než muzikoterapie. Uplatňuje jiné postupy, odlišné strategie. Hudba slouží především k zábavě a k ekonomickému prospěchu jejích tvůrců a producentů. Hudba je průmysl. Má umělecký – artificiální – a estetický charakter. Hudba je mnohdy neumělecká – neartificiální – a zabředává až do oblasti nevkusu a „neumu“. Někdy bývá příliš hlasitá a podléhá trendům. Nalézáme v ní příliš změn – rytmických, dynamických a harmonických. V hudbě je možné takřka vše. Výrazové hudební prostředky nemají takřka omezení. Muzikoterapie musí mít rozpoznané zákonitosti a na jejich základě stanovené principy, které je nezbytné dodržovat a naplňovat.

Představme si prostor, na jehož jedné straně stojí hudba a na protilehlé muzikoterapie. Schematicky vzniklý prostor vyplníme fázemi, které se nacházejí mezi oběma stranami. Dostaneme následující.

Hudba (její vznikání, její realizace, výuka) – poslech hudby – hudební výchova – speciální hudební výchova – muzikofiletika - muzikoterapie

Tak obrovské rozpětí a prostor se nalézá mezi hudbou a muzikoterapií.

Muzikoterapie, pokud má léčit a uzdravovat, musí mít jasně stanovená pravidla a artikulované základy, ze kterých vychází, a která musí dodržovat. Pokud máme muzikoterapii na mysli jako skutečně plnohodnotnou terapeutickou disciplínu a chceme ji i tak realizovat, uplatňujme řečený koncept bez scholastického mudrování, ovšem s nepochybným záměrem, jasně artikulovaným terapeutickým cílem a dodržováním postulovaného. Jedině tak lze budovat samostatný terapeutický obor, samostatnou muzikoterapii, která bude schopna obstát v široké odborné i veřejné diskuzi.

autor: PaedDr. Lubomír Holzer

 

| Admin | Celostní muzikoterapie | Galerie | Hudební nástroje | Kalendář | Kde | Kontakty | O nás | Pozvánky | Seznam | Úvod | FelixNET©